Obsah článku
Byl leden 2023 a my jsme právě oslavili nový rok na střeše jednoho bangkokského kondominia. Vedle nás si připíjeli místní mladí Thajci, o kus dál zas pár z Německa. Vstup do nového roku byl poklidný, bez opileckých eskapád a nerealistických předsevzetí. Ale nám to nevadilo, protože před námi byly zhruba tři týdny cestování po milovaném Thajsku, které, jak se ukázalo, byly pro náš život zásadní.
O týden pár dní později jsme se vydali do oblasti Keang Kra Chan seděli na terase Alyssina domu, koukali na přilehlé hory a povídali si o o zážitku ze včerejška. Alyssa, naše ubytovatelka, nás totiž vzala na ochutnávku Thajska.
Celý den jsme jen jedli na trzích s místními, povídali si s prodejci u stánků s ovocem, navštívili chrám, prošli se uličkou plnou thajského street artu, vystoupali do královského letního sídla v Phetchaburi a hlavně se dozvěděli neuvěřitelné množství informací o tom, jak se stravují a žijí Thajci. Oba dva jsme věděli, že tohle je ono. To je ten způsob, jak chceme cestovat, poznávat místní lidi, dostávat se do míst, která bychom jen tak nenavštívili, a ochutnávat to, co se v resortech na menu neobjevuje.
Cestovat pořád, to bych chtěl
Už tehdy se docela nesměle začala objevovat ONA MYŠLENKA: “Myšánku, takhle bych chtěl cestovat pořád,” nadhodil tehdy Kája. A já na to, že bych taky moc ráda, ale… práce, omezená dovolená, splátka hypotéky, rodina…
A pak přišel den odjezdu, od Alyssy jsme se přesouvali na Ko Samui. Bylo to těžké loučení, přirostla nám k srdci. Rozhodli jsme se ji a jejího tatínka pozvat na oběd do restaurace, která vypadala jak z laciných amerických sci-fi z 50. let. Jenže byla zavřená. A tak nás Alyssa vzala na místo, které bychom nikdy sami nenavštívili, do parku pro socializaci vězňů. Ty se tam pod dohledem dozorců věnovali různým činnostem – malování hliněných nádob na vodu, stavbě chodníků a altánků, krmení domácích zvířat. I přesto, že tam byli kriminálníci, cítili jsme se tam zcela bezpečně a obklopeni podivně uklidňující atmosférou.
A když jsme se pak s Alyssou a jejím tatínkem rozloučili na nádraží v Hua Hinu a vydali se na dlouhou cestu na Koi Samui, začali jsme si povídat o tom, zda a jak by bylo možné dlouhodobě cestovat.
Korsika a dva půl týdne svobody
V myšlenkách jsme se vrátili na naši dovolenou na Korsice, kde jsme byli v létě 2022. Tehdy jsme si spontánně koupili letenky na Korsiku z Berlína za zhruba 2000 na jednoho. Jako nekupte to. Jenže teprve pak jsme zjistili, že sice letenky za pakatel, ale ubytko v sezóně za majlant. Stejně tak půjčovné malého auta. Zvolili jsme tedy alternativu a tou byla zápůjčka malé obytné dodávky Volkswagen Caddy California. Stála nás jen o pár tisícovek víc než malý Fiat Panda a ubytko už bylo v ceně. Na dva a půl týdne se tehdy stala naším plnohodnotným domovem s ložnicí, kuchyňkou i venkovní sprchou.
Ta svoboda, kterou jsme tehdy měli, byla nádherná. Bez pevného plánu jsme vždy zamířili tam, kam se nám chtělo. Jednou to bylo do hor, jindy k moři. Spali jsme v kempech s ostatními vanisty, jednou i na farmě u Philippa, občas i jen tak nadivoko. Ještě dlouho po návratu do Čech v nás rezonoval ten pocit cestovatelské svobody.
Koupíme si dodávku a budeme cestovat
A tehdy ve vlaku, kousek od netěsnících dveří na toaletu a s mrazivou klimatizací nad hlavou, jsme si řekli TO JE ONO. Takhle chceme cestovat. S vlastní dodávkou, s kterou se budeme moci vydat kamkoli, nebudeme muset řešit termíny ubytování, jízdní řády, navazující lety a podobně. Na Ko Samui jsme tu myšlenku rozvedli do opravdového plánu.
“Myšánku, my si vážně koupíme dodávku a budeme cestovat?”
“Ano, ano, ANO!”
Jenže než jsme se vydali na cestu, museli jsme zařídit hromadu věcí, z nichž tou hlavní byla koupě obytné dodávky.
Galerie: Počátky cestováni na plný úvazek aneb jak to celé začalo
